Historie přeštického školství

Budova z roku 1887  Budova z roku 1996  Čestný název školy  Zajímavosti  
Ve staré škole - fejeton

Vznik první školy v Přešticích je možno datovat až hluboko do minulosti. Spolu s existencí kostela a proboštství v Přešticích ve 13. století (1245) lze předpokládat už i vznik klášterní školy, která však tehdy nevzdělávala veškerou mládež jako školy novějšího věku. Pokud se tamní žáci nevzdělávali v církevních prostorách či místnostech v soukromých domech, probíhala výuka, podobně jako v Přešticích, v provizorní dřevěné chaloupce v blízkosti kostela. Rozvoji školství, příkladně v Přešticích, nepřálo husitské hnutí. Dostupná literatura uvádí konkrétní zmínku o přeštické škole pod kostelem spojenou se jménem učitele a literáta Jana Přeloučského. Tato budova roku 1590 vyhořela.

Do roku 1820 sloužila jiná dřevěná, dvoutřídní, velmi chatrná chalupa pod kostelem, kde je nyní pomník J. J. Ryby. Vzhledem k nebezpečí pobytu v této budově bylo vyučování zastaveno a najaty školní místnosti v domech č.p.16 a č.p.113.

Roku 1820 byla postavena na místě starého školního domku školní dvoupatrová budova o třech třídách, se dvěma učitelskými byty a místností pro učitelského mládence. Škola byla postavena zásluhou patrona hraběte ze Schönbornů a kromě města Přeštice se na její stavbě podílely i obce : Příchovice, Lužany, Skočice, Žerovice a Kucíny.

Se zvyšujícím se počtem žáků narůstal i počet tříd. Školní kronika uvádí v roce 1859 celkem 596 žáků, v roce 1875 už 761 žáků. Z dvoutřídní školy z roku 1820 se stala roku 1848 trojtřídní a od roku 1855 škola čtyřtřídní. Také kvalita a prestiž školního vzdělávání rostla a počínaje rokem 1867 se přeštická obecná škola farní stala hlavní školou farní. Jejím ředitelem byl obecním zastupitelstvem od roku 1868 jmenován Josef B. Rebec. V roce 1879 bylo ve školní budově vyučováno v pěti třídách, další čtyři třídy byly v soukromých domech. Situaci ztěžoval i horšící se stav budovy a střídavé vyučování.

Budova v Rebcově ulici
Nedostatečná kapacita školní budovy (z roku 1820) spolu s jejím chátrajícím stavem, důraznou přímluvou okresní školní rady, a dokonce i zemské školní rady přiměly dne 19.4.1884 stále váhající místní školní radu ke kladnému rozhodnutí o stavbě nové školní budovy pod nádražím. Místní školní rada rozhodla postavit novou školní budovu i díky tlaku nového přeštického purkmistra Václava Steidla a díky dlouholetým snahám a odvaze ředitele Josefa B. Rebce. Stavbě nové školní budovy prospěla i potřeba prostor pro otevření měšťanské školy.

Zhotovení plánu a rozpočtu stavby bylo zadáno plzeňskému staviteli Václavu Kábovi, který je do čtyř týdnů zhotovil, aby je mohla místní školní rada zaslat ke schválení okresní školní radě. Po výběrovém řízení se 2.6.1885 stavby ujal ing. Edvard Menčík z Klatov za 58 480 zlatých. Slavnost položení základního kamene stavby se uskutečnila 26.7.1885 za velkolepé účasti zástupců úřadů, církve, mládeže, spolků a organizací. Do základů stavby byla vložena zakládající listina se slavnostním textem ředitele školy J. B. Rebce a podpisy církevních a světských hodnostářů. Stavební dozor vykonával ing.Václav Straka z Přeštic. Stavba zdárně, i přes některá zdržení, pokračovala, a tak už 12.9.1887 mohla být školní budova budějovickým biskupem Dr. Martinem Říhou slavnostně vysvěcena.

První školní rok v nové školní budově začal 17.září 1887. Do nové budovy se postupně přestěhovali žáci obecné školy chlapecké a žákyně obecné školy dívčí. Rovněž byl otevřen i první ročník měšťanské školy chlapecké. Počínaje školním rokem 1888/89 se v jeden celek spojily pětitřídní obecná škola chlapecká s trojtřídní měšťanskou školou chlapeckou. Od 1.ledna 1892 bylo povoleno i otevření měšťanské školy dívčí a její následné spojení se školou obecnou. Vyučovalo se pouze v jedné školní budově v šestnácti učebnách.

O opuštěnou školní budovu pod kostelem nejevil nikdo ve městě zájem, proto byla roku 1894 zbourána a místo urovnáno.

Nová škola neměla kreslírnu ani tělocvičnu. Podle návrhu Břetislava Pechara z Plzně přístavbu provedl J. Velíšek z Přeštic roku 1910 za 32 000 korun. Začalo se tam pravidelně vyučovat počátkem školního roku 1911/12.

V době I. světové války byli v tělocvičně od listopadu 1914 umístěni ranění vojáci. Také narukování učitelů – mužů znamenalo pro školu narušení vyučování a jeho úpravy.

Problémy s nedostatkem prostoru pro výuku způsobilo nařízení ministerstva školství, které stanovilo k 1.9.1932 nejvyšší počet 60 žáků na třídu. Proto místní školní rada přistoupila k další přístavbě školy. Začalo se stavět začátkem listopadu 1932 a k 1.září 1933 se už učilo. Přistavěno bylo šest tříd, tři kabinety a toalety.

II. světová válka a s ní Protektorát Čechy a Morava znamenaly těžký zásah do všech oblastí života dříve fungující první ČSR. Také české školství bylo citelně negativně ovlivněno jak po stránce formální, tak zejména obsahové. Z měšťanské školy se stala škola čtyřletá hlavní. Byla výběrová. Kteří žáci se do ní po zkouškách (60%) nedostali, zůstali další čtyři roky (celkem 8 let) ve škole obecné. Obsah veškerého vzdělání směřoval důsledně k tomu, aby se čeští občané stali pouhými služebníky německých nadlidí. Poslední měsíce války znamenaly obsazení školy uprchlými německými občany, nasazení učitelů na manuální práce, pouhé zadávání učiva žákům pro domácí procvičení, stěhování žáků po městě ve volných místnostech a strach z bombardování. Školní rok byl ukončen 12.července 1945.

První poválečný školní rok 1945/46 byl zahájen v uklizené školní budově 2.září 1945. Škola byla rozdělena na čtyři školy: dvě pětileté obecné (chlapeckou a dívčí) a dvě tříleté měšťanské (chlapeckou a dívčí). Žáci ještě navštěvovali devátým rokem jednoroční „učebný kurs“. Vzrostl tak počet tříd, což se při nedostatku učeben řešilo střídáním feriálního (volného) dne.

V roce 1948 byl schválen nový školský zákon – zákon o jednotné škole. Podle něho vznikla, mimo jiné, ze školy obecné škola národní (pětitřídní), ze školy měšťanské škola střední (čtyřtřídní). Všichni žáci národní školy přecházeli do střední školy.

Od 1. února 1950 byly obě střední školy sloučeny v jednu.

Pro žáky končící povinnou školní docházku se v roce 1951 konaly poprvé závěrečné zkoušky. Novým školským zákonem z roku 1953 bylo povinné základní vzdělání sníženo na osm roků – v osmileté střední škole. K této škole byly připojeny další tři ročníky výběrové střední školy, čímž vznikla jedenáctiletá střední škola (JSŠ). V roce 1956 byly v Přešticích na jedenáctileté střední škole konány první maturitní zkoušky, které složilo 34 studentů.

K 1. září 1958 byla škola opět rozdělena, a to na osmiletou střední školu a jedenáctiletou střední školu. Koncem padesátých let vyvstal ve škole opět akutní nedostatek učeben. Touto potřebou školy, související s výstavbou nové školní budovy, se zabývaly nejen místní, ale také krajské, dokonce i ústřední státní a stranické orgány. Na dlouhá léta bezvýsledně. Zvláště když byla pro rozhodující orgány levná náhradní řešení – rolnická škola, „školička“, bývalá budova ONV (1970) a další místnosti v domech, např. pana Šetka a u Kyliánků.

Od nového školního roku 1960/61 vstoupila v platnost opět změna. Povinné základní vzdělání bylo prodlouženo na devět let, změněn byl i název školy na základní devítiletou školu (ZDŠ).

V roce 1963 byly nejvyšší ročníky JSŠ odděleny, vznikla střední všeobecně vzdělávací škola (SVVŠ), zbyly 1 a 2. ZDŠ. Studenti, kteří nedostudovali na střední škole v Přešticích, přešli studovat na SVVŠ v Plzni, ul. Pionýrů (dnes Gymnázium Plzeň, Petákova ulice). Se studenty tam přešla i veškerá dokumentace.

Na školní zahradě byla roku 1975 postavena budova Městského domu pionýrů a mládeže (dnes Základní umělecká škola - ZUŠ).

Další organizační změnu zaznamenala škola zákonem z roku 1984, jímž byla uzákoněna povinná desetiletá školní docházka. Základní škola (ZŠ) měla po čtyřech ročnících nižšího i vyššího stupně, ve zbývajících dvou ročnících žáci pokračovali na některé ze středních škol.

V sedmdesátých a osmdesátých letech byla v hlavní školní budově provedena řada úprav a zlepšení. V roce 1971 bylo instalováno ústřední topení. V roce 1976 se uskutečnila generální oprava elektroinstalace a výměna dlažby na školních chodbách. Roku 1977 se k stávající budově přistavěly nové šatny, v roce 1984 byla opravena střecha. Rok nato byly všude v budově vyměněny dveře, položeno linoleum ve třídách. V roce 1986 se celkově adaptovaly chlapecké toalety a hygienická zařízení pro učitele, byly přistaveny šatny u tělocvičny a nástavbou získány další tři místnosti, které slouží jako kabinety a sborovna. Z bývalé kreslírny se vytvořilo několik menších místností.

V roce 100. výročí postavení školní budovy v Rebcově ulici byla opravena fasáda školy.V tomto školním roce 1987/88 sloužila budova dvěma ZŠ : 1. ZŠ (657 žáků) a 2. ZŠ (608 žáků). Na obou školách bylo celkem 1265 žáků. Na obou školách působilo celkem 64 pedagogických pracovníků, po 32 na každé z nich. Obě školy měly po 21 třídách, umístěných kromě hlavní budovy ještě v bývalé rolnické škole, mateřské škole, pionýrských klubovnách, budově bývalého ONV. Přesto muselo být ještě v osmi třídách zavedeno směnné vyučování.

K 1. září školního roku 1988/89 byly opět obě přeštické školy spojeny. Dále pak podle novely z roku 1995 školského zákona z roku 1994 došlo k opětnému rozčlenění školní docházky na pětiletý první stupeň a čtyřletý druhý stupeň.

Školní budova Na Jordáně
Konec roku 1989 a léta následující přinesla změny v mnoha oblastech našeho života. Nejvítanější změnou a zadostiučiněním pro všechny, kteří kdy pracovali v přeštickém školství nebo byli jeho příznivci, byla změna vztahu rozhodujících orgánů a jednotlivých osob k jeho potřebám. Vyjádřením tohoto vztahu bylo postavení velkolepé nové školní budovy pro druhý stupeň ZŠ. Budova v ulici Na Jordáně č. 1146 má velké světlé učebny, odborné pracovny pro všechny předměty, laboratoře, ateliéry, počítačové učebny, čítárny, knihovny, klubovny, kabinety, aulu, cvičnou kuchyni a cvičný byt, cvičné dílny, tělocvičny, velká hřiště s umělým povrchem i trávou, atletickou dráhu s umělým povrchem atd. Tak jak jsme psali, že velkou zásluhu na stavbě školní budovy v Rebcově ulici č.386 měl někdejší ředitel školy Josef B. Rebec, v tomto případě je třeba přiznat zásluhy především Vladimíru Bendovi, tehdejšímu starostovi obce.

Základní kámen ke stavbě školní budovy byl položen 27.3. 1995. Město Přeštice bylo investorem stavby, zástupcem investora byla AREA Plzeň. Budovu postavily Vojenské stavby, a.s., odštěpný závod DOMEN, Plzeň. Stavbu projektoval Plzeňský projektový a architektonický ateliér, s.r.o., autorem studie byl Ateliér SKOL Praha.

Postavení školní budovy v ulici Na Jordáně přišlo na 157 829 244,80 Kč.

Ke slavnostnímu otevření nové školní budovy v ulici Na Jordáně došlo 3.9.1996 za účasti všech, kteří se jakýmkoli způsobem a snahou přičinili o tento skvost mezi školskými stavbami. Přítomni byli projektanti a pracovníci stavby, zainteresovaní poslanci a senátoři Parlamentu České republiky, zástupce ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, představitelé krajských a okresních správních a školských úřadů, představitelé Přeštic v čele se starostou města, učitelský sbor, starosta partnerského města Nittenau ze SRN, četní vzácní hosté a široká veřejnost. Ke slavnostnímu rámci událostí přispělo vystoupení mažoretek a hudební blahopřání orchestru ZUŠ Přeštice i školního pěveckého sboru Skalka ZŠ Přeštice. Se slavnostními projevy vystoupili starosta města Přeštice, senátor Parlamentu ČR, zástupce ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, ředitel závodu DOMEN Vojenských staveb, starosta Nittenau, ředitel přeštické školy. Školní budova byla vysvěcena plzeňským biskupem Františkem Radkovským.

Následujícího školního roku 1997/98 byly soustředěny všechny třídy 1.stupně školy do jedné školní budovy v Rebcově ulici č. 386. Do této budovy, po její generální opravě, přešly k 1.září školní děti z bývalé budovy ONV, ze „školičky“, bývalé rolnické školy a mateřské školy v Dukelské ulici. V Rebcově ulici byla umístěna i tři oddělení školní družiny.

Dosud chybějící areál s tělocvičnami, gymnastickým sálem a školními dílnami byl předán škole k užívání 2. června 1998, se samozřejmou slavnostní účastí všech zainteresovaných osob a přeštické veřejnosti. Jeho pořízení přišlo na 37 914 136,10 Kč.

Na podzim roku 1998 (18.11. 1998) poctil naši školu svojí návštěvou současný prezident České republiky Václav Klaus.

Od konce školního roku 1998/99 bylo možno školou využívat i venkovní sportovní areál se hřišti, doskočišti, vržištěm a atletickým oválem za 1 757 793 Kč.

V roce 2001 opustila školní jídelna budovu bývalého ONV v Husově ulici, kde dosud fungovala, a přestěhovala se do svojí vlastní budovy v ulici Na Jordáně č.1221. Slavnostního otevření nové školní jídelny dne 30.8.2001 se zúčastnil tehdejší ministr školství mládeže a tělovýchovy Eduard Zeman. S vybudováním budovy školní jídelny v ulici Na Jordáně souviselo i vybudování výdejny jídel a jídelny v přízemí severního křídla budovy v Rebcově ulici pro děti 1.stupně školy. K vybudování školní jídelny bylo třeba finančních prostředků za 25 895 363,50 Kč. Počínaje rokem 2004 po další dva roky o hlavních prázdninách začala postupně výměna většiny oken školní budovy v Rebcově ulici.

Ve školním roce 2008/2009 byla korunována úspěchem snaha města Přeštice o zřízení střední školy v Přešticích. Tímto rokem zde byla otevřena pobočka Gymnázia Plzeň, Mikulášské náměstí. Bohužel pro nedostatečný počet studentů byla pobočka od školního roku 2012/2013 zrušena.

Školní rok 2009/2010 ukončilo 859 žáků, z toho 447 na 1. stupni, 412 na 2. stupni. Škola měla celkem 36 tříd – 19 tříd na 1. stupni, 17 tříd na 2. stupni. Pracovalo zde 56 učitelů – 22 učitelek na 1. stupni, 34 učitelů a učitelek na 2. stupni, 3 vychovatelky školní družiny a 1 asistentka pedagoga. Dále ve škole bylo 17 správních zaměstnanců a 12 zaměstnanců školní jídelny.

Čestný název školy
Od 1. 9. 2012 nese škola čestný název po nejvýznamnějším přeštickém rodákovi Základní škola Josefa Hlávky Přeštice. Slavnostního setkání při této příležitosti, které se uskutečnilo 3. 9. 2012, se zúčastnili představitelé Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, zástupci Města Přeštice, Krajského úřadu Plzeňského kraje, České školní inspekce a další významní hosté. Autorem pamětní desky, vnějšího označení školní budovy a nového loga je známý klatovský výtvarník a sochař Václav Fiala. Autorem nové výzdoby interiéru je Pavel P. Ries. Autorkou nového Hlávkova portrétu je studentka Hana Süssová.

---

Některé zajímavosti

Školní kronika popisuje asi vůbec nejdéle známou přeštickou školní budovu : „Co budovy vlastní se týče, rozličně se uvádí, že pamětníci vypravují, že na místě nynější školní budovy stávala již stará škola co malý dřevěný a v pozdější době velmi chatrný domeček, jenž byl majetkem obce a v němž pak vyučování zastaviti se muselo, anto ve zděch povstaly tak veliké otvory, že dítky děrami těmito velmi pohodlně prolízaly.“

K založení vzdělávacího spolku (také učitelské jednoty) „Přeštická Budeč“ : „ Jako jinde i u nás zatoužilo učitelstvo po dalším sebevzdělávání. Z té příčiny vyzval J. Rebec okolní učitelstvo, odbývav dříve domácí porady, k utvoření a schválení stanov. První schůze valná odbývala se 7. července 1870…“ (Kniha zápisů tohoto spolku je v archivu obecního úřadu v Roupově.)

Dne 1.4. 1869 bylo zřízeno na přeštické škole ředitelem Josefem B. Rebcem školní muzeum. Přátelé školy věnovali do nového muzea např. : elektrický přístroj, 30 obrazů řemesel, 15 drahokamů, vycpanou lišku, stereoskop s 15 obrazy, mapu císařství rakouského.

Dne 2. 10. 1871 byl založen Spolek sv. Mikuláše. Jeho účelem bylo podporovat chudou a osiřelou mládež a školní dítky.

V roce 1872 bylo rozdáno 14 košil, 11 párů bot, 6 kabátů aj. V roce 1872 onemocnělo záškrtem 95 dětí, z toho jich 25 zemřelo.

Na škole byla vedena Kniha cti a Kniha hanby. Do Knihy hanby byli zapisováni žáci, kteří se provinili proti školnímu řádu. Někdy si své prohřešky museli psát do této knihy sami. Byly to takovéto zápisy : Rozhazoval spolužákům jejich věci po cestě ; nepřišel jeden den do školy a ještě lhal ; pokoušel se obelhat učitele ; když šli ze školy, navzájem si nadávali ;…

Zápis ve školní kronice dne 31.12.1872 : „Školní kázeň. I v knize této budiž o ní zmíněno. Přirozenou veselost mládeže považovati za rozpustilost bylo by nespravedlivým ; v dítěti zdravém hraje každá žilka, protože roste ; ono nemůže pořád seděti, jako muž zkušený a přemýšlivý ; nemůže choditi vážným krokem, jako občan usedlý ; nemůže ani mluviti s rozvahou a opatrně : dítě si rádo proskočí a zavýská, jest to tak přirozeno a dítku dobře to sluší, jen-li veselosti své a přirozené bujnosti k zlému neužívá…“

20. září 1876 byla otevřena železniční trať Plzeň – Nýrsko. „Aby se zvědavosti dítek vyhovělo, měla volno.“

Dne 4.dubna 1877 se ředitel školy Josef B. Rebec zodpovídal předsedovi okresní školní rady z následujícího anonymního udání : „Platu a daní máme dost, ale jaké máme učitelstvo ! U nás máme místo říditele Rebce :
1. spisovatele divadel pro dítky
2. připravovatele našich dětí pro divadlo
3. jednatele spolku sv.Mikuláše
4. revisora záložny
5. starostu zábavního spolku Vlastislav
6. divadelního herce.
Místo učitele Müllera máme :
1. skladatele kramářských písní pro děti
2. jednatele spolku Vlastislav
2. divadelního herce, jenž nikdy úlohu neumí.“

Věhlasný český cestovatel po Africe Dr. Emil Holub přednášel 18.12.1881 v sále hotelu U císaře rakouského na přeštickém náměstí o svých cestách. Vstupné činilo 1 zl., ku stání 50 kr. Čistý výnos byl věnován na jeho druhou výpravu po Africe. Architekt Josef Hlávka přispěl 100 zlatými.

Nadace Josefa a Marie Hlávkových vznikla 8.11.1882 podle poslední vůle manželky Josefa Hlávky : „…aby z úroků částky deseti tisíc zlatých byly podělovány chudé dítky z Přeštic, Lužan, Skočic, Vlčí a Dlouhé Louky. Zároveň budiž zde podotknuto, že založena byla nadace pod výše uvedeným jménem na české universitě pro nejpilnější studující nejprve přeštické a z okolí, k čemuž složen byl kapitál dvaadvacet tisíc zlatých.“ Obyčejně každoročně v listopadu nebo prosinci bývaly poděleny šatstvem a obuví chudé děti z „Nadace“ na městské radnici v Přešticích.

Velice smutná je vzpomínka školní kroniky věnovaná dětem, které přišly o život po silné bouři a průtrži mračen při povodni v noci ze 16. na 17. května 1889. Tehdy se utopily tři děti v Luhu, dvě ve Vytuni, jedno v Tyrolu (Stropčicích), dvanáct v Jíně, devět v Příchovicích. V neděli 19. května se konal společný pohřeb utonulých na přeštickém hřbitově za účasti jejich rodin, spolužáků, učitelského sboru, kněžstva a nepřehledného davu lidstva.

Oslava prohlášení státu československého na školách. „Dne 8. listopadu 1918 oslaveno na školách zdejších prohlášení československého státu. O osmé hodině ranní sloužena v školní kapli mše svatá, po níž promluvil odb.učitel měšťanské chlapecké školy Vojtěch Rada k žactvu slovy vlasteneckými o dobách naší slávy, o nešťastné bitvě bělohorské, o utrpení a pronásledování národa našeho za vlády Habsburků a o prohlášení samostatného státu československého. Po přednesení vlasteneckých básní žáky a žákyněmi měšťanských škol zazpívána žactvem národní hymna Kde domov můj.“

V prosinci 1919 se stala dobrovolnou dříve povinná nedělní docházka školních dětí na mši do kostela.

O prázdninách školního roku 1918/19 se usnesla místní školní rada zrušit školní kapli, která byla zasvěcena sv. Aloisu, patronu studující mládeže. Současně s tím byl vyklizen i služební byt zástupce ředitele a škola tak získala potřebné tři učebny.

27. září 1929 byla na celé škole konána vzpomínka tisíciletého výročí úmrtí českého knížete svatého Václava : „…jehož jméno a památka sílily duši národa v dobách zlých i dobrých.“

20. června 1933 poctil školu svojí návštěvou, se zápisem do školní kroniky, řídící učitel Josef Kožíšek, autor Poupat a četných dalších básniček a povídek pro mládež.

Dne 2. června 1935 uctilo město Přeštice památku Jakuba Jana Ryby, zasloužilého učitele, spisovatele a hudebního skladatele, rodáka z Přeštic, odhalením pamětní desky na místě, kde stávala stará škola ( do roku 1820 ), kde se pravděpodobně narodil.

Učitelstvo a žactvo okresu přeštického uspořádalo v Lužanech v neděli 23. června 1935 slavnostní odhalení pamětní desky rodáku lužanskému Josefu Kožíškovi, vynikajícímu učiteli, spisovateli pro mládež a řediteli Státního nakladatelství. Slavnosti zúčastnili se všichni žáci se svými učiteli. Záslužnou práci Kožíškovu velmi pěkně ocenil ve svém slavnostním proslovu Vojta Beneš (bratr prezidenta Dr. Edvarda Beneše), zemský školní inspektor a senátor Národního shromáždění. Po slavnosti následoval dětský den, při němž žáci naší školy vystoupili při produkcích.

V sobotu 22. srpna 1937 odhalil Spolek přeštického studentstva pomník pěvci jara a mládí Karlu Hynku Máchovi. Máchovo dílo na slavnosti zhodnotil Vojtěch Mach, odborný učitel v Merklíně. Pomník stál původně v rohu současné zahrady církve českobratrské - evangelické. Později byl přemístěn na pozemek TJ Sokol Přeštice.

V roce 1937 byly vydány ministerstvem školství předpisy, které nařizovaly zřízení školních kronik. Zápisy musely obsahovat např. : popis učitelského sboru, školní slavnosti, popis školní budovy, počet žactva, národnost a náboženství dětí, údaje o organizaci školy, inspekci, návštěvách školy a podobně. Ze školní kroniky byly vyloučeny polemické poznámky, bylo nařízeno zachovávat nestrannost zápisů, na okrajích listu muselo být napsáno heslo související s obsahem odstavce. V kronikách z 19. století je zřejmý velký vliv církve na školství. Zdrojem informací o školách na Přešticku jsou archiválie v okresním archivu v Blovicích.

Díky Spořitelně města Přeštic ve všech školách v Přešticích slyšeli žáci 7. února 1938 poprvé školní rozhlas. Zařízení stálo 19 tisíc korun a dodala je firma Karla Tuzara.

Jak vypadala školní oslava 28. října v době německé okupace za II.světové války, ze zápisu tehdejšího ředitele školy Jana Stodolovského, stojí ve školní kronice. Po zapnutí školního rozhlasu nejprve přišla dramatická pauza, aby žactvo čekalo se zvýšenou pozorností na hlášení. Následovala výzva : „Vše odložit a pozor !“ Do takto vystupňované pozornosti se ozval slavnostní hlas : „ Milé děti, zítra je 28. října.“ A po příslušné odmlce pokračoval hlas ze školního rozhlasu docela obyčejně, úředně : „Podle přípisu se nesmí v ten den konati žádné oslavy, je zakázáno obléci se do svátečních šatů, zdobiti se trikolórou, klásti květiny k pomníku padlých…“ Děti prý rozuměly, jak sdělovali panu řediteli jejich rodiče.

Zápis ze školní kroniky obecné školy chlapecké : „ Podle oběžníku okresního školního výboru č.48/42 z 12.3.1942 jsou povinni učitelé zdraviti v úředním styku zdvižením pravé paže.“

Školní kronika v květnu 1945: „Jsme svobodni. Naplnily se dnové, pozdravili jsme příchod nové svobody. Zas máme svou Prahu, krásnou a nepomíjející, Prahu českou, naši…“

Rebcova ulice změnila v minulosti svoje jméno hned několikrát : Ferdinandovy sady, Masarykovy sady, Školní sady, Nejedlého sady.

Oslavy 100 let od postavení školní budovy v Rebcově ulici č. 386 proběhly ve dnech 9. a 10. října 1987. 9. října uctila delegace městských, státních a stranických orgánů spolu s vedením 1. a 2. ZŠ památku 49 učitelů a ředitelů položením květin na zdejším hřbitově. Hlavní oslavy pak proběhly v sobotu 10. října. V 11 hodin zahájil oslavy ředitel školy Jan Svoboda. Přivítal hosty, kterými byli zástupci krajských, okresních a městských státních a stranických orgánů, zástupci krajských a okresních školských orgánů, představitelé společenských organizací, veřejnost. Hlavní projev měl předseda Městského národního výboru v Přešticích Václav Herýk. Připomněl historii přeštického školství a poděkoval pedagogickým pracovníkům za jejich svědomitou a obětavou práci. Za hosty vystoupil předseda ONV Plzeň-jih, který se zmínil o dobré tradici a výsledcích přeštických škol. Součástí oslav byla slavnostní školní akademie, výstavka prací žáků obou škol, slavnostní oběd, beseda pedagogických pracovníků s hosty slavnosti a volná zábava s hudbou. Ke stoletému výročí postavení školní budovy v Rebcově ulici byla vydána v roce 1987 brožura.

Školní družina ( původně družina mládeže) při škole v Přešticích byla zřízena už ve školním roce 1950/51. Spolu se školní družinou fungovala od tohoto roku i školní jídelna. Školní družina byla umístěna ve dnes už zbořeném bývalém hostinci u Kiliánků. V současnosti je na místě hostince budova, ve které po lékárně sídlí městská knihovna a živnostenský odbor MěÚ Přeštice.

Posláním školní družiny bylo, a i v současnosti je, odmyslíme – li si tehdejší ideový rámec výchovy v době jejího vzniku, zaměstnávat děti mladšího školního věku v době mimo vyučování takovými aktivitami, které by zatížení dětí vyučováním vyvážily. Děti pobývaly na čerstvém vzduchu, chodily na vycházky do blízkých Lipek i vzdálenějších míst, sportovaly a hrály si na hřišti, využívaly školního pozemku a zařízení školy. Děti hrály stolní a společenské hry, nacvičovaly veřejná vystoupení, tvořily rozmanité výtvory různými technikami, četly. Těmito i dalšími činnostmi získávaly návyky kulturního života a rozvíjely své zájmy a nadání. V prvních letech existence školní družiny se děti za pomoci vychovatelek připravovaly i na vyučování.

Vyvrcholením činnosti školní družiny zejména v letech padesátých, šedesátých a sedmdesátých byla činnost prázdninová. To školní družina, obyčejně ve dvou prázdninových týdnech, pobývala mimo Přeštice, především na Šumavě. K pobytu využívala škol v Železné Rudě, Kašperských Horách, Čachrově nebo ubytovacích prostor v Hojsově Stráži či v budově zrušené někdejší restaurace a hotýlku v Hamrech, kterou měla přeštická škola po několik roků pronajatu.

V roce 1960 byl družině mládeže školským zákonem změněn název na školní družinu.

Roku 1959 se školní družina i se školní jídelnou přestěhovaly do přeštické sokolovny, v roce 1970 se opět obě instituce stěhovaly – tentokrát do budovy bývalého ONV v Husově ulici. Tam setrvala školní družina až do roku 1997, kdy spolu se třídami ZŠ zde umístěnými přešla do školní budovy v Rebcově ulici. Školní jídelna dostala v roce 2001 vlastní budovu v ulici Na Jordáně.

Školní družina fungovala jako jediné zařízení při nerozdělené základní škole. Po rozdělení na dvě školy byla zprvu jen při jedné z nich, přičemž shromažďovala děti z obou škol. Později byla při každé z nich. Spojení se dočkala od školního roku 1988/89, kdy se obě školy opět sloučily.

V současné době má školní družina tři oddělení a sídlí stále v budově ZŠ Přeštice v Rebcově ulici. Od svého vzniku v roce 1950 se podílely jako vedoucí vychovatelky na práci školní družiny paní Alžběta Doušová, Eliška Naxerová, Marie Fraňková, Růžena Švíková, Věra Tichá, Pavlína Kmochová Helena Macháčková.

---

Další školy a školská zařízení v Přešticích

Učňovská škola v Přešticích (1906 – 1945). Její předchůdkyní byla Živnostenská škola. Prvním jejím správcem byl Alois Bouček, škola byla dvoutřídní. V první třídě byli učni vyučováni kreslení a měřictví, ve druhé odbornému kreslení a rýsování, živnostenským počtům a účetnictví. Byla to škola pro budoucí obuvníky, krejčí, zedníky, prodejce potravin, tesaře, kovopracovníky a provozní elektrikáře.

Základní odborná škola rolnická v Přešticích (1922 – 1949) měla tento název až poslední dva roky své činnosti. Původní název byl Odborná škola hospodářská. Prvním správcem byl Stanislav Novák. Škola byla dvouletá, stála v Husově ulici v místech, kde do ní ústí Poděbradova ulice.

Mateřská škola v Přešticích byla zřízena v Máchově ulici č. 256. K otevření došlo 3.12. 1945. Kapacita školy byla 40 – 45 dětí v jednom oddělení. Od počátku ji vedla ředitelka Helena Sýkorová. V roce 1947 došlo k přístavbě budovy MŠ. V současné době budova slouží potřebám pečovatelské služby pro seniory.

V roce 1968 bylo započato s výstavbou mateřské školy a jeslí v Dukelské ulici č. 959. Provoz byl zahájen v roce 1970. Škola měla dva pavilony pro 120 dětí a jesle pro 55 dětí. První ředitelkou byla Jarmila Bradová. V současnosti může školu o čtyřech pavilonech navštěvovat 160 dětí. Její ředitelkou je Pavla Hřebcová.

Další mateřská škola v Přešticích byla postavena v Gagarinově ulici č. 202 v roce 1981. Pojme do svých tří pavilonů 84 dětí. První ředitelkou byla Jiřina Mayerová, nynější ředitelkou je Jitka Erbenová.

Základní umělecká škola v Přešticích (ZUŠ) byla zřízena k 1.září 1951. Zprvu jako pobočka hudební školy v Dobřanech. Měla pouze hudební obor. Jejím ředitelem byl Jan Dobrý. V současné době má kromě hudebního i obory taneční a výtvarný. Škola sídlí v Poděbradově ulici č. 1027, kde využívá budovu bývalého městského domu pionýrů a mládeže. Současným ředitelem školy je Miroslav Vacek. Kolektivy i jednotlivci všech tří oborů dosahují pravidelně významných úspěchů tuzemských i zahraničních.

Dům dětí a mládeže v Přešticích (DDM) vznikl jako zařízení nabízející svoje aktivity dětem, mládeži i jejich rodičům v roce 1990, kdy nahradil zrušený městský dům pionýrů a mládeže (MěDPM). Ředitelkou MěDPM byla Marie Čenková. Do původní budovy MěDPM v Poděbradově ulici byla umístěna ZUŠ Přeštice. Dům dětí a mládeže se přestěhoval do Rebcovy ulice č. 499, kde už od roku 1988 sídlila okresní stanice mladých přírodovědců (OSMP), kterou vedla ing. Helena Šrámková. Přestěhováním DDM do budovy OSMP v Rebcově ulici došlo ke sloučení obou zařízení od školního roku 1992/93, čímž vznikl jeden subjekt s rozsáhlou škálou aktivit – DDM. Ředitelkou domu dětí a mládeže je Blanka Zezulová.

---

Školy a ředitelé škol v Přešticích

Obecná farní škola	do r. 1867	Josef B. Rebec
Hlavní škola farní	do r. 1867	Josef B. Rebec
Obecná škola smíšená	do r. 1869	Josef B. Rebec
Obecná škola chlapecká a dívčí	do r. 1880	Josef B. Rebec
Měšťanská škola chlapecká	1885 - 1886	Jan Lindacker

 

Spojena měšťanská škola chlapecká a obecná škola chlapecká – 1888
Jan Kirschner	1886 – 1902
Alois Bouček	1902 - 1926
Václav Sedláček	1926 - 1931
Obecná škola dívčí
Josef B. Rebec	1886 1906
Měšťanská škola dívčí - 1892
Jan Lindacker	1892 - 1925

 

Rozdělena obecná škola chlapecká a měšťanská škola chlapecká – 1928
Obecná škola chlapecká
František Svatoš	1928 - 1930
Karel Holoubek	1930 - 1937
Marie Kožíšková	1937 - 1938
František Hlína	1937 - 1938
Marie Kožíšková	1938 - 1942
Marie Housarová	1932 - 1945
Otakar Šebek	1945 - 1949
Marie Kožíšková	1949 - 1952
Karel Vesecký	1952 - 1953

 

Měšťanská škola chlapecká
Tomáš Pašek	1931 - 1934
František Strnad	1934 - 1939
Tomáš Pašek	1939 - 1948
Vojtěch Mach	1948 - 1950

 

Spojena měšťanská škola dívčí a obecná škola dívčí – 1906
Marie Kozáková	1925 - 1928
Emilie Naxerová	1928 - 1930
Kateřina Čepická	1930 - 1934
Emilie Naxerová	1934 - 1935
Jan Pelikán	1935 - 1936
Jana Kieswetterová	1936 - 1937
Jan Stodolovský	1937 - 1940
Josef Fikrle	1940 - 1941
Jan Stodolovský	1941 - 1950

 

Rozdělena obecná škola dívčí a měšťanská škola dívčí – 1945
Obecná škola dívčí
Marie Housarová	1945 - 1951
Anna Kobzová	1951 - 1953

 

Měšťanská škola dívčí
Jan Stodolovský	1945 - 1950

 

Spojena střední škola chlapecká a střední škola dívčí – 1950
Vojtěch Mach	1950 - 1951
Jan Kastl	1951 - 1953

 

Spojeny všechny školy v Přešticích – 1953 až 1958
Jedenáctiletá střední škola
František Horák	1953 - 1954
Jan Kastl	1954 - 1967

 

1.základní (osmiletá) škola
Jan Kastl	1967 - 1975
Jan Svoboda	1975 - 1988

 

Oddělena 2.základní (osmiletá) škola - 1958
Josef Votava	1958 - 1971
Zdeněk Volný	1971 - 1976
Karel Potůček	1976 - 1984
Josef Kružík	1984 - 1988

 

Spojena 1. a 2. základní škola - 1988
Josef Kružík	1988 - 1990
Josef Mottl	1990 - 1990
Jindřich Sýkora	1990 - 1996
Anna Pelíšková	1996 - 1996
Karel Naxera	1996 - 2008
Josef Šperl	2008 - 2013
Petr Fornouz	2013 - dosud

Většina materiálů převzata z knihy Školy na Přešticku - historie a současnost, kterou vydalo Město Přeštice v roce 2010
autoři: Karel Naxera, Věra Kokošková, Jiří Běl, Drahomíra Valentová