Projev prof. JUDr. Václava Pavlíčka, CSc.,

předsedy správní rady a prezidia Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových

Vážený pane řediteli školy, vážení představitelé města, vážení přítomní.

Při zahájení nového školního roku vstupujeme do školy, která ponese jméno Josefa Hlávky. Josef Hlávka je největší osobností, která se v Přešticích narodila. Jeho dílo zároveň dosud přináší bezprostředně své plody městu, české vzdělanosti a světové kultuře. Při příležitosti stého výročí od jeho úmrtí v roce 2008 byla tato skutečnost připomenuta zařazením tohoto jubilea mezi světová kulturní výročí organizací UNESCO. V loňském roce jím projektovaný a stavěný církevní a dnes také univerzitní areál v Černovcích na Ukrajině byl touto organizací pro vzdělanost a kulturu zařazen do seznamu světového kulturního dědictví. Vedle architektonického a historického areálu v Kyjevě byl oceněn jako druhá nejvýznamnější kulturní památka Ukrajiny. Takové opakované pocty se patrně v poslední době žádné osobnosti nedostalo.

Josef Hlávka se narodil v Přešticích v bezprostřední blízkosti velkolepého uměleckého díla -Dietzenhoferova chrámu. Téměř ve stejné vzdálenosti od něho na opačné straně směrem k Lužanům je také pohřben v hrobce vyzdobené rakouským umělcem a jeho přítelem K. Jobstem. Od mládí se cítil být svázán s Přešticemi. Když v roce 1854 zadal do soutěže návrh stavby Národního divadla, podepsal se jako Josef Hlávka z Vídně, ale rodák z Přeštic. Vztah k svému rodnému městu prokazoval různým způsobem i později a vyjádřil jej i ve své poslední vůli.

V současné době jsou výsledky jeho práce a jeho osobnost připomínány v českém prostředí i v mezinárodním kontextu. O Josefu Hlávkovi jsou napsaná a vycházejí odborná a popularizační díla, jež jsou přístupná také široké veřejnosti. Jeden z popularizátorů života a díla Josefa Hlávky v polistopadovém období je přítomen i na dnešním shromáždění. Dnes bych chtěl připomenout především letošní dokončení románové tetralogie o Josefu Hlávkovi z pera významné spisovatelky prof. Valji Stýblové. Po třech dílech tohoto románu se souhrnným názvem Lužanská mše, vyšel letos v červnu čtvrtý závěrečný díl s názvem Mecenáš v obnošené vestě. Náklad tohoto závěrečného dílu byl rozebrán ještě rychleji, než části předchozí a můžeme se těšit na nové souborné vydání ještě do konce letošního roku. Z obecného kulturního hlediska nás může potěšit skutečnost, že takové vynikající romány tohoto druhu se stále čtou i v této době, kdy se často naříká nad úbytkem čtenářů tištěných knih.

Josefu Hlávkovi byla věnována pozornost i v dalších oblastech českého umění. Ve sféře hudební na velkém koncertu uspořádaném Českou filharmonií na jeho počest v roce 2008 pod taktovkou prof. Jiřího Bělohlávka. Chtěl bych připomenout také hudební dílo F. X. Thuriho, který složil k poctě Josefa Hlávky svou Romanci lužanskou v roce 2009, tehdy koncertně provedenou v Lužanech a v Praze.

Osobnost Josefa Hlávky a jeho dílo bylo oceňováno již za života i bezprostředně po jeho smrti. Rád bych uvedl slova dvou jeho vynikajících spolupracovníků a přátel pronesená při smutečních shromážděních v roce 1908, a to profesora České techniky Ing. Velfíka, který jeho význam hodnotil v souvislosti s vývojem architektury té doby a dále prof. JUDr. Antonína Randy, jehož rodina a jeho mládí byly také spojeny s Přešticemi.

Prof. Velfík na zasedání České akademie pro vědu, slovesnost a umění řekl: „Kdyby Hlávka za svého života nebyl nic jiného vykonal, nežli že založil Českou akademii věd a umění, byl by si navždy pojistil vděk celého národa, neboť akademie věd a umění v národě tak malém, jako jsme my Čechové, má veliký význam, který náležitě doceníme, ujasníme-li si skromné počátky naší české vědy a umění, které až do let 70tých předešlého století byly teprve v plenkách. Hlávka sám jako syn malého českého úředníka vyrostl v neutěšených poměrech českého národa, vždyť studoval ještě na středních a vysokých školách jen německých, ale maje příležitost v mužném věku poznati blahobyt a rozvoj německého kultu ve Vídni, správně vycítil, že náš malý národ, jakoby zázrakem k novému žití opět probuzený, může si zabezpečiti čestné místo v soutěži s velikými národy jen vzděláním a rozvojem hospodářským. Proto Hlávka, když vlastní pílí a prací došel velikého bohatství, snažil se všemi svými obětavými skutky jako pravý mecenáš dovést národ k těmto dvěma cílům, ku vzdělání a rozvoji hospodářskému.“ Jeho zásluhy o českou společnost a vědu popsal tehdy rovněž vynikající národohospodář a Hlávkův přítel prof. Albín Bráf. Také jeho dílo bude za několik dní vzpomenuto konferencí, jejíž část se uskuteční na zámku v Lužanech.

Nejkoncentrovaněji však vyjádřil význam jeho osobnosti pro českou společnost vynikající český právník, profesor České Karlo-Ferdinandovy univerzity Antonín rytíř Randa při posledním rozloučení slovy: „Mohu jen lapidárně naznačit velká jeho díla: On jest tvůrcem České akademie pro vědy, slovesnost a umění, on jest zakladatelem Národohospodářského ústavu při téže Akademii, on jest iniciátorem a původcem Akademie výtvarného umění, on jest fundátorem Studentské koleje vysokých škol pražských, on věnoval statisíce na nadace a stipendia ve prospěch nadaných studujících, mladých učenců a umělců, nastávajících řídících obchodníků a průmyslníků. Co v jiných zemích ke kulturním účelům poskytuje stát nebo země, zčásti i vyšší bohaté kruhy společnosti, to pro národ český vykonal skoro sám jediný, z lidu vyšlý bohatýr ducha a práce: Josef Hlávka! Až do posledního dechu pracoval pro svůj národ, jemuž bezmeznou láskou oddán byl.“

Své záměry směřující výlučně ku prospěchu českého národa a jeho vzdělanosti formuloval ve své poslední vůli. Univerzálním dědicem učinil nadaci, která má nést po všechny časy název Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových. Josef Hlávka vyjádřil přání, aby z výnosu jeho majetku, jehož spravováním toto Nadání pověřil, bylo podporováno školství a vzdělanost v českém jazyce. Prospěch českého národa nezapomněl připomenout ani pokud jde o jeho rodné Přeštice. I když v průběhu sta let od sepsání jeho poslední vůle a jejího uvedení v život, se Hlávkou zanechaný majetek vlivem společenských převratů výrazně ztenčil, historická a právní kontinuita jeho Nadání se zachovala a po roce 1989 mohlo postupně obnovit svou činnost i v tomto směru. Také se obnovila plodná spolupráce mezi Nadáním a představiteli města Přeštice. Nadání mohlo obnovit Přešticím ve prospěch školství a vzdělanosti udělování nadačního příspěvku a dbát toho, aby byl využit ve prospěch nejmladší generace. Informuje o tom pravidelně také Výroční zpráva Nadání. Rád bych vyjádřil své potěšení z toho, že převážná část příspěvku je velmi prospěšně využívána touto školou a přispívá jejím žákům ke zkvalitnění vzdělanosti. Jsem přesvědčen, že by z tohoto výsledku měl také Josef Hlávka velkou radost.

Škola ponese nyní jméno Josefa Hlávky. Rád bych také připomenul další aspekty významu jeho osobnosti, pro které se může jeho život stát trvalou inspirací. Jsou to jeho charakterové a osobnostní rysy a síla vůle, které získával již od dětství a k nimž přispívala i výchova a vzdělání – houževnatost, vytrvalost, nezměrná pracovitost a píle při úsilí o dosažení vzdělání. Josef Hlávka v době, kdy uprostřed rozkvětu tvůrčích sil byl postižen chorobou a postupně v průběhu deseti let zcela ochrnul a dokonce začal ztrácet i zrak, se nevzdal. Svou obrovskou energii a houževnatost soustředil na zápas se svou nemocí a nakonec nad ní zvítězil a mohl úspěšně vstoupit do nové etapy svého tvůrčího života. Právě v tomto období vykonal pro český národ a své spoluobčany převážnou většinu těch ušlechtilých skutků v oblasti mecenášství, které si připomínáme. Josef Hlávka je tak příkladnou osobností, která může inspirovat každého, neboť byl obdařen vlastnostmi, jež si zaslouží, aby v souvislosti s jeho jménem byly připomínány nejen ve škole, která ponese jeho jméno a ve městě, kde se narodil a je pohřben, ale v celé společnosti.

Přistupujeme také k odhalení pamětní desky Josefa Hlávky na budově této školy. Dovolte mi při této příležitosti vzpomenout slova největšího českého historika a čestného občana města Přeštice, politického vůdce českého národa v polovině 19. století, Františka Palackého. V Hlávkově době nejvýrazněji ovlivňoval svou činností a posléze vědeckým odkazem národní vědomí. Na počátku svého životního díla Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě napsal, že výklad dějin se stejnou podstatou zakládá jak na skutcích, tak i na paměti o nich zachované. K výkladu historie musí být účastny oba tyto principy. Byli jsme v minulosti a jsme i dnes svědky snahy z paměti národa mnohé vytěsnit a historickou paměť deformovat. I samotné pojetí dějin Palackého mělo být vykořeněno. Návrat do paměti osobnosti a díla Josefa Hlávky je také příspěvkem k sebeuvědomování a sebevědomí českého národa.

Věřím, že také tato pamětní deska přispěje k udržování pamětí o osobnostech, které se zasloužily o to, že se český národ tehdy vzchopil a posléze si vytvořil svou suverénní státnost. Dalším generacím pak zanechal toto dědictví, aby je udržovala a dále rozvíjela.

Václav Pavlíček