Máme to z Čech daleko k rovníku, kde
leží Uganda. Ale neměli bychom mít daleko k lidem, kteří tam žijí.
Rozdíl v čase ukazovaném našimi a ugandskými hodinkami je pouhé
dvě hodiny. Rozdíl mezi historickými dobami, ve kterých žijeme, je
pro některé obyvatele Ugandy mnohem, mnohem větší.
Zvykli jsme si brát některé věci jako samozřejmé, například, že
děti chodí do školy a nemají hlad. Zvykli jsme si na to, že hračky
pro naše děti je možné koupit. Zvykli jsme si na to, že naše děti
mají zajištěnou lékařskou péči, kterou nemusí platit. V Ugandě je
tohle všechno jinak.
Studenta Vysoké školy Ekonomické v Praze Lenka
Černá pobývala téměř celý rok v Ugandě. Kromě toho, že zde učila děti na
vesnické škole, nastartovala a zorganizovala projekt na pomoc ugandským
dětem. Nyní kromě studia řídí projekt Adopce na dálku při
Arcidiecézní charitě v Praze.
Přečtěte si, co o Ugandě napsala na začátku svého pobytu:
Moji drazi,
tak jsem stravila skoro 5 dni praci na vesnici, nedaleko mista, kde ucim a
kde jsem puvodne bydlela.Mym ukolem bylo vyplnit formulare , ktere jsem
vytvorila na pocitaci - tzn. vsechny informace detech, pro ktere se budeme
snazit najit v Cechach sponsory.
Myslim, ze za techto par dni jsem se naucila vic nez za rok skoly.
Videla jsem neuveritelne strasne podminky, ve kterych lide ziji. AIDS radi
a zabiji. Videla jsem lidi v poslednim stadiu AIDS, jak sedi pred hlinenou
chatrci, ktera je na spadnuti a kolem jsou 3 deti, ktere musi nekde sehnat
jidlo a penize. V jedne rodine bylo nejstarsimu 9 let. Tyhle deti ani
nechodi do skoly, jsou podvyzivene a jejich obleceni z nich primo pada,
jak je roztrhane. JEjich pribuzni uz davno umreli na AIDS. Jsou tu
vesnice, kde clovek sotva najde lidi v produktivnim veku, zbyvaji jenom
deti a stari lide. Tak jsem tyhle dny chodila s mistnim pastorem od domu k
domu (rodiny byly predem peclive vybrany, pro zacatek chceme pomoci jenom
tem nejchudcim) a zjistovala jsem informace o detech a rodinach - nekdy
poradne zajimava story, polygamie, rozvody jsou tu bezne. Clovek muze
vystopovat, jak se AIDS pekne siri. Napr. jsem videla umirajici zenu, jeji
prvni manzel uz davno zemrel, jeji bratri a cela rodina taky a druhy
manzel, ktery se s ni rozvedl a nasel si dalsi 2 zeny, tak nakazil dalsi
lidi a jedna jeho zena a par deti take umrely na AIDS.
O moji bezpecnost se nemusite bat, tito lidi jsou neskodni a jsou
neskonale vdecni, ze se jim snazim pomoct. Cely vikend me doprovazel
pastor a dalsi 3 lidi, takze to bylo bezpecne. Jinak se mam dobre, pracuju,
sec to jde a taky ctu knizky o ekonomii a rozvojovych zemich (ty jsem
objevila ve svem novem pokoji), tak alespon tolik nevypadnu z uceni ;-)
dalsi vikend bude oficialni ukonceni skolniho roku, tak se tesim, budou
prazdniny a budu se moc soustreditna jinou praci.
Je tu porad krasne pocasi, nemuzu tomu verit, slunicko kazdy den, 27
stupnu - tohle nemuzou byt Vanoce!!! Asi se mi bude strasne styskat, musim
to nejak prezit ;-))Mejte se vsichni krasne, dam vam vedet, az dostaneme
oficialni povoleni k tomu zacit sponzorovat deti - vim, ze plno z vas se
chce zapojit. Mam z toho strasnou radost. Pracujeme na tom. Napisu vam
vsechny informace pozdeji.
Ahoj
Lenka
|
Dívka
Fiona adoptovaná naší školou

nyní je Fioně 9 let

Fioně v 7 letech

Fiona v šesti letech
Obrázek od Fiony
 |
Fiona
Nalubowa je devítiletá dívka. Má dvě sestry, žije s matkou na
vesnici v oblasti Kikube, otec je opustil. Často onemocní malárií a
chřipkou.
Náš finanční příspěvek je adresně poskytnut Fioně. Je jí zaplaceno školné, oblečení, ve škole dostává oběd a nezávadnou
převařenou vodu.
Fionino vysvědčení
Dostali jsme dopis tohoto znění:
Vážení,
Velmi mě zaujalo, že jste se jako škola rozhodli
adoptovat dítě a umožnit mu tak vzdělání. Dáváte velmi dobrý příklad
Vašim dětem i ostatním školám. Dovolte mi proto Vám napsat víc o
Vaší holčičce.
Fiona měla obrovskou radost z Vašeho dopisu a dárků.
Bez Vaší asistence by pravděpodobně nikdy do školy nechodila. I přes
svůj věk si to uvědomuje a je na "své" sponzory patřičně
hrdá.
Posílá Vám obrázky, které sama nakreslila. Africké
děti jsou jiné než české, proto pro ni bylo velmi těžké napsat
dopis a nakreslit obrázky.
Fiona nastoupila v únoru do předškolní třídy,
kde se učí číst a psát. Podle názoru své učitelky je Fiona velmi
aktivní a vždy se hlásí, když paní učitelka chce, aby někdo přišel
k tabuli. Velmi hezky zpívá a tancuje. V prvním semestru (únor až
květen) získala v prospěchu 25.místo ze 75 dětí ve své třídě.
Na moji otázku, co by Vám chtěla vzkázat, odpověděla,
že se jí velmi líbil první školní den. Učitelé připravili s naší
pomocí pro děti dopoledne plné her a soutěží. Fioně se ze všech
českých hraček nejvíce líbilo jojo a z her hra" Rybičky, rybičky,
rybáři jedou". Motivovali jsme tak děti k tomu, aby včas zahájily
školu, protože v Ugandě se děti většinou začnou učit 2-3 týdny
po skončení prázdnin, což se ve Fionině Škole pro sirotky snažíme
odstranit.
Ještě jednou Vám děkuji za Vaši pomoc, bez které
bychom tento program nemohli uskutečnit. Velmi si jí vážíme.
S pozdravem
Lenka Černá,
Programme Coordinator
World in Need
|